Dub letní (křemelák)

4. září 2006 v 14:17 |  databáze stromů
Tento strom najdeme růst nejčastěji ve vlhkých půdách. Je známý již z antiky, kdy se jeho plody používaly ke krmení prasat a hojně se využívalo také jeho dřevo - je totiž velice pevné, trvanlivé a odolné.


Latinský název: Quercus robus
Čeleď: Bukovité

Znaky: Výška až do 35 metrů, koruna velice rozložitá a velká.
Kmen: Je rovný, velice masivní, zejména na bázi.Listy: Opakvejčité, rostou střídavě, dlouhé kolem 10 cm, s vykousanými laloky.
Květ: Jedná se o tenká jehnědovitá květenství, která mají žlutou barvu.Plod: Protáhlé žaludy, které mají číšku s šupinkami. Mají hnědou barvu.


Borka: Kůra má pravidelné rýhy, je hnědá, poměrně členitá.

Rozšíření: Pochází z Evropy (Kavkaz), najdeme jej jak v Irsku, tak i v Portugalsku a ve všech zemích tohoto pásu.
Počet komentářů: 7
 

Dub korkový

4. září 2006 v 14:16 |  databáze stromů
Tento strom se využívá především k výrobě korku. Ten se získává z jeho kůry - jená se o materiál, který na vodě plave a má dobré izolační schopnosti.

Latinský název: Quercus suber
Čeleď: Bukovité

Znaky: Výška kolem 20 metrů, nepravidelná koruna, poměrně rozložitá, má tmavě zelenou barvu.
Kmen: Bývá různě pokroucený, je poměrně mohutný a silný, často se větví jen několik metrů nad zemí.Listy: Jsou střídavé, do 10 cm dlouhé, nepravidelně oválné, po okrajích vykousané.
Květ: Jehnědy.Plod: Žaludy velké do 3 cm, mají číšku, .


Borka: Je silná několik centimetrů, odlupuje se po poměrně velkých kusech, získává se z ní korek.

Rozšíření: Vyskytuje se ve Španělsku (západním), v severní Africe, částečně i ve Francii, ale také v Itálii a přilehlých ostrovech (Sicílie, Sardinie).
Počet komentářů: 1

Dub červený (severní) (americký)

4. září 2006 v 14:15 |  databáze stromů
Tento strom je původem americký. U nás se objevil poprvé až v 18. století. Je to především okrasný strom - kvůli svému podzimnímu zbarvení - listy mají intenzivně červenou barvu. Ale typický je pro něj také poměrně rychlý růst, proto se používá pro opětovné zalesňování.

Latinský název: Quercus rubra
Čeleď: Bukovité

Znaky: Výška kolem 20 metrů, zaoblená koruna, která je poměrně široká.
Kmen: Je rovný.Listy: Jsou střídavé, do 20 cm dlouhé, po obvodu mají vykousané laloky, svrchu jsou hladké.
Květ: Žluté jehnědy.Plod: Jedná se o žaludy, které dozrávají 2 roky; jsou baculaté, s číškou.


Borka: Rozpraskaná, hnědá až šedá.

Rozšíření: Pochází z Ameriky (Severní), v Evropě se objevil až v 18. století.
Počet komentářů: 4

Dub cer (rakouský)

29. srpna 2006 v 9:09 | martin |  databáze stromů
Využití tohoto stromu je dosti malé. Jeho dřevo je totiž kromě tvrdosti také lámavé a poměrně křehké. Lze jej použít jako palivo.

Latinský název: Quercus cerris
Čeleď: Bukovité

Znaky: Koruna poměrně světlá, velice rozložitá do všech směrů, působí majestátně. Dosahuje výšky do 25 metrů.
Kmen: Rovný, na mohutnost stromu poměrně tenký.Listy: Střídavé, podlouhlé, s ostře vykousanými laloky, mají světle zelenou barvu.
Květ: Okvětí čítá šest listů, jedná se o žluté jehnědy.Plod: Plodem je žalud, který je baculatý, tupý a opatřený chloupkatou číškou (cca do poloviny). Je tmavě hnědý.


Borka: Kůra je šedá, podélně (někdy také spirálovitě brázditá).

Rozšíření: Pochází z Malé Asie a z přilehlé jihovýchodní E
Počet komentářů: 1

Buk lesní

29. srpna 2006 v 9:06 | martin |  databáze stromů
Jeho dřevo bývá často napadáno různými škůdci. I přes to se však používá k nejrůznějším tesařským či truhlářským účelům. Považujeme ho za dřevo tvrdé.



Latinský název: Fagus sylvatica
Čeleď: Bukovité
Doba květu: Duben
Znaky: Jedná se o velice vysoké stromy (do 40 metrů), které mají velmi rozložitou, kopulovitou korunu.
Kmen: Zprvu je rovný, později tvoří různé výstupky či žebra.Listy: Listy vyrůstají střídavě, jsou oválné (nepravidelně) a dlouhé do 15 cm. Mohou mít různou barvu (např. do červena).
Květ: Jedná se o jehnědy v nicích, jsou jednopohlavné a vyrůstají po dvou či po třech.Plod: Tobolky, které se později rozevřou a vypadnou z nich bukvice.


Borka: Kůra má šedou barvu, je poměrně tenká a hladká.

Rozšíření: Pochází ze střední Evropy; vyskytuje se po celé Evropě včetně Ruska a Velké Británie
Počet komentářů: 8

Olše šedá

29. srpna 2006 v 9:05 | martin |  databáze stromů
Tento strom je známý díky bakteriím, které žijí v symbióze s jeho kořeny. Bakterie produkují velké množství dusíkatých sloučenin do půdy, a proto ji dokážou obohatit. Olše šedá se využívá k obnovování či obohacování půd, ale také k jejich zpevňování.

Latinský název: Alnus incana
Čeleď: Břízovité
Doba květu: Mezi březnem a dubnem

Znaky: Olše šedá může být považována za normální strom, ale někdy lze vidět i v keříkové formě. Dosahuje výšky v rozmezí tří až dvaceti metrů. Koruna má pyramidální tvar a bývá zašpičatělá.
Kmen: Často se větví již na bázi, je tenký a někdy zakroucený.Listy: Vyrůstají střídavě, mají oválný, mírně špičatý tvar a na okrajích jsou pilovitě vykousané. Mají světle zelenou barvu.
Květ: Jedná se o jehnědy zelené barvy, dlouhé kolem deseti centimetrů.Plod: Plodem jsou šištičky - nezralé mají světle zelenou barvu, zralé jsou hnědé. Vyrůstají pohromadě.


Borka: Kůra je sbarvená do šeda, je hladká.

Rozšíření: Pochází z Evropy, kde se vyskytuje dodnes. Jedná se o severní oblasti, v jižních krajích se prakticky nevyskytuje.
Počet komentářů: 1

Olše lepkavá

29. srpna 2006 v 9:03 | martin |  databáze stromů
Dřevo olše je typické odolností vůpči hnilobám - ovšem pouze ve vodním prostředí, nikoliv na suchu. A to proto, že samotné olše často rostou v zaplaveném porostu a jejich kmeny jsou nasáklé vodou.


Latinský název: Alnus glutinosa
Čeleď: Břízovité
Doba květu: Březen, duben

Znaky: Výška nepřesahuje 30 metrů, koruna má tvar pyramidy a větve rostou hustě.
Kmen: Bývá rovný, často nakloněný či mírně kroucený. Větví se již u paty.Listy: Listy jsou opakvejčité, případně okrouhlé; rostou střídavě. Mají pilovité okraje.
Květ: Podobné šišticím, rostou ve skupinách po třech, jsou nažloutlé.Plod: Malé šištičky, podobné miniaturním hroznům. Dorůstají do 3 cm velkých šištic.


Borka: Je tmavá, šedohnědá a drsná.

Rozšíření: Pochází ze západní Asie, severní Afriky a Evropy. Dnes bychom ji našli v pásu od Pyrenejí až po západní Asii.
Přidat komentář

Líska obecná

29. srpna 2006 v 9:00 | martin |  databáze stromů
Tento strom zná snad každý milovník oříšků. Právě pro ty se líska pěstuje takřka odjakživa. Ale v současnosti se její dřevo používá například k zhotovování různých násad a rukojetí k nářadí.

Latinský název: Corylus avellana
Čeleď: Břízovité
Doba květu: Únor

Znaky: Keřovitá forma - do sedmi metrů, rozkládá se na široké ploše (díky keříkovitému vzrůstu).
Kmen: Již u země se větví na mnoho dalších, základní kmen takřka není určitelný.Listy: Jsou střídavé, chlupaté z obou stran, mají srdčitý tvar. Jsou zašpičatělé.
Květ: Samčí jsou jehnědy, mají nažloutlou barvu, jsou početné, délka do 8 cm.Plod: Drobné fialové květy, dorůstající v typické oříšky s okvětím. Chutnají nasládle.


Borka: Je tenoučká, má malé bílé skvrny a šedohnědou až hnědou barvu. Leskne se.

Rozšíření: Pochází z Evropy a Asie (západní). Dnes se vyskytuje v pásu Španělskem počínaje a Malou Asií či Ruskem (Kavkazem) konče.
Počet komentářů: 2

Habr obecný

29. srpna 2006 v 8:59 | martin |  databáze stromů
Habrové dřevo se nejčastěji používá jako palivo. Lze jej jen těžko opracovat. Často jej vídáme lemovat zahrady či příjezdové cesty. V minulosti se hojně používal k výrobě ptačích klecí - právě pro tvrdost a snadnou regeneraci dřeva.


Latinský název: Carpinus betulus
Čeleď: Břízovité
Doba květu: Mezi dubnem a květnem

Znaky: Tmavozelené listy, kopulovitá koruna s větvemi hustě rostoucími. Dorůstá do výšky maximálně 20 až 25 metrů.
Kmen: Je rovný a po jeho obvodu vyrůstají - pro habr typické - ztluštěniny.Listy: Listy rostou střídavě, dosahují délky do 10 cm. Mají mírně srdčitý, spíše oválný tvar.
Květ: Jehnědy.Plod: Stejně tak jako samčí tvoří nicí jehnědy.


Borka: Má tmavošedou barvu, je poměrně tenká.

Rozšíření: Původ v Evropě (střední, jižní, východní) a na Kavkaze. Dnes habr najdeme ve Francii, Rusku, Ukrajině, ale i v Malé Asii.
Počet komentářů: 4

Bříza pýřitá

29. srpna 2006 v 8:58 | martin |  databáze stromů
Tato rostlina má většinou keříkovitý tvar, někdy může dorůst až 20 metrů. Příbuznými druhy břízy pýřité jsou bříza papírovitá, bříza maximovičova, bříza černá či bříza ermanova.


Latinský název: Betula pubescens
Čeleď: Břízovité
Doba květu: Duben až květen

Znaky: Keříkovitý tvar, dorůstá maximálně dvaceti, případně pětadvaceti metrů. Koruna je štíhlá.
Kmen: Je vcelku rovný, ale často roste šikmo, vedle několika dalších kmenů.Listy: Na okrajích jsou pilovitě vroubkované, mají podlouhlý tvar a světle zelenou barvu. Vyrůstají vstřícně.
Květ: Jedná se o nicí jehnědy dlouhé kolem sedmi centimetrů, které mají nazelenalou, ale spíše žlutou barvu.Plod: Jsou širší a kratší než květy. Jedná se o zralé nicí jehnědy, které jsou žluté či světle hnědé.


Borka: Hladká, tenká, má bílou a šedivou barvu, naproti bříze bělokoré není destičkovitě členěná.

Rozšíření: Pochází z Evropy, nyní ji kromě Evropy najdeme i ve studenějších klimatických pásech, například v Rusku na Sibiři.
Přidat komentář

Kam dál